Lidice. Příběh středočeské vsi, jež byla z příkazu nacistické moci během heydrichiády srovnána se zemí, jistě není třeba představovat. Méně známý je však příběh o pozoruhodném zázraku zvaném Lidická hrušeň.

O co v něm jde? Když v červnu 1942 vtrhli do obce němečtí vojáci, měli jasné rozkazy: zastřelit či deportovat veškeré lidické obyvatelstvo a samotné Lidice pak zklikvidovat tak, aby po nich nezbyla v krajině jediná stopa. Domy měly být pobořeny, stromy vytrhány z kořenů. Lidice měly zkrátka a dobře zmizet z mapy.

Během likvidace domů odletěl z jedné ze staveb kámen a urazil korunu tehdy mladé, sotva dvouleté hrušni. Nad zmrzačeným kmínkem mávli vojáci rukou, stromek však překvapivě přežil a obrazil. V roce 1945 už měl zase pěknou korunku. Dnes je Lidická hrušeň Památným stromem ČR. Současně je jediným ovocným stromem vysazeným uprostřed bývalé obce, který přežil vyhlazení Lidic.

Nápad zachovat genetickou informaci hrušně a začít sázet roubovance – dceřiné stromky – se pak zrodil v roce 2012. Ještě téhož roku byla první taková hrušeň vysazena za přítomnosti lidických žen a dětí v Genovém sadu v Tachově. Od té doby jsou štěpy Lidické hrušně Občanským spolkem Lidice darovány do mnoha měst a škol po celé České republice.

17. června 2026 vysadili Lidickou hrušeň ve spolupráci s Děčínským zámkem a Občanským spolkem Lidice i žáci naší školy. Nabízí se otázka: proč sázet právě v Děčíně? Děčín však má se zhruba 100 kilometrů vzdálenými Lidicemi společného víc, než by se mohlo na první pohled zdát.

V první řadě žila před válkou v Děčíně – konkrétně v Podmoklech – rodina Václava Nováka. Jeho dcera Jindřiška je jednou z postav, které sehrály svou roli po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Byla to právě ona, kdo po atentátu vyzvedl zakrvácené kolo Jana Kubiše. Během heydrichiády, které padly za oběť mimo jiné Lidice, byla pak Jindřiška i s celou svou rodinou (vyjma starší sestry) zavražděna v Mauthausenu.

Druhá spojitost Lidic s Děčínem je už poněkud optimističtější. Po skončení války se do Děčína přistěhoval mezi jinými i jistý Václav Týča s rodinou. Jednoho zářijového dne si jeho syn cestou do biografu všiml dívky doprovázené železničářem. Ke všeobecnému úžasu v děvčátku poznal svou sestřenici, Aničku Hanfovou. Anička byla jedním z lidických dětí, které bylo po vyhlazení Lidic převezeno na „převýchovu“ do Německa. O neuvěřitelném shledání referovala tehdejší Severočeská Mladá fronta ve svém článku „Lidické dítě nalezeno v Děčíně“. A Václav Týča, Aniččin bratranec? To byl tatínek jedné naší milé kolegyně, Miloslavy Bernardové.

„Posel naděje“ – tak se projekt výsadby štěpů Lidické hrušně jmenuje. Klade si za cíl nejen uchovat vzpomínky na lidickou historii, ale i symbolicky poukázat na životaschopnost stromu, krajiny, národa. Je nám velkou ctí, že můžeme být od nynějška součástí takového poselství i my.