|
VÝLET DO PRAHY
Na konci školního roku na nás čeká spousta zábavy a rozptýlení. Jednou
takovou radostí je i školní výlet. Ten letošní jsme měli naplánovaný do
Národního muzea v Praze. Paní učitelka nám říkala, že je to na dlouhou
dobu naposledy, co je možné se do muzea podívat. Potom bude dlouho
zavřené, protože ho čeká velká oprava. Poslední výstavou před
rekonstrukcí jsou „Staré pověsti české“.
Sešli jsme se 13. června 2011 ráno před školou a spolu se 4.C jsme
vyrazili na dlouhou cestu autobusem. Z něj jsme pozorovali zajímavou
krajinu Českého středohoří. Cesta do Prahy uběhla rychle. Po vystoupení
a pár minutách chůze jsme došli k obrovské budově Národního muzea.
Na začátku prohlídky jsme si vylosovali svá staročeská jména. Tak jsme
se změnili na Slavibora, Mchtiboje, Borku starší a spoustu dalších. Pak
jsme si už mohli jít prohlížet vzácné exponáty, které byly zaměřeny na
nejstarší dějiny českého národa. Viděli jsme starý loutkový film Jiřího
Trnky, modely vesnic a polí, spoustu velkých obrazů a archeologických
nálezů, bojovníky a jejich zbraně, kostry, hroby a mnoho jiných věcí.
Vylezli jsme si na dřevěný ochoz nad tvrzí, vyzkoušeli kácení figurín a
někteří z nás se na chvíli stali Bivojem a zvedali uloveného kance.
Ve zbytku času jsme si prohlédli další části muzea. Například výstavu
drahých kamenů, kde nejvzácnější byly krásně vybroušené diamanty, nebo
vycpaná zvířata, například lva, rysa, ledního medvěda a další. Viděli
jsme také vzácnou a hodně těžkou kostru plejtváka Mišoka.
Když jsme nakonec budovu Národního muzea opustili, šli jsme se ještě
všichni podívat k soše svatého Václava, panovníka, o kterém jsme se
v letošním školním roce ve vlastivědě učili. Pak už nás čekala jen cesta
k autobusu a zpátky do Děčína.
Na výstavě „Staré pověsti české“ se nám nejvíc líbilo, jak byla
vytvořená – měli jsme pocit, jako bychom byli skutečnými dávnými Slovany
v původních obydlích. Báječné bylo, že jsme se mohli některých exponátů
dotýkat a nemuseli jsme se na ně jen dívat.
KÁJA LINTIMER
4.A
foto zde
|
